Zkušenosti s anděly

Zajímavých příběhů, kdy andělé pomohli mně, mým blízkým nebo našim žákům, mám za ta léta hodně, bylo by to na dlouhé povídání, proto zde uvádím zkušenosti pana Petra, které s vámi chce sdílet:

Nevěříte na Anděly? Tak byste měli začít, protože Oni tu jsou a jsou tu proto, aby nám pomáhali a to vždy a kdykoliv je o to požádáme. To je ovšem to klíčové. My musíme především chtít a taky věřit a bezmezně důvěřovat... Andělé jsou schopni nám pomoci doslova se vším. Někdy i s věcmi pro nás nemožnými a přesto to dokáží.

Když jsem na cestách a jedu autem, než vždycky vyjedu, modlím se a promlouvám k nim. Sám vím, že mám Andílků víc. Nevím sice kolik, ale vím, že jen o jednom to není... Proto k nim hovořím jako ke kamarádům a požádám je o šťastné dojetí do cíle i o šťastné návraty. Jednoho požádám, aby se posadil vedle mne a chránil mne. Vedl mou mysl, soustředěnost a byl prostě se mnou. Ostatní požádám, aby letěli přede mnou a čistili mi cestu od dopravních komplikací, ba i od dopravních hlídek...  Věřte nebo ne...,funguje to...

Mnohdy se mi stane, že dojedu kolonu. Ta se ale po chvíli začne rozpouštět. Někdo odbočí doprava, jiný doleva, jiný zastaví, zkrátka během chvíle se jede zase líp... Potkávám hlídky, ale ty mě nějakou záhadou zrovna nestavějí, nechají projet a vezmou někoho hned za mnou... A když někdy zůstanu viset v zácpě a zdrží to, nezoufám. Nerozčiluji se a jsem trpělivý. Protože i tehdy vím, že to má nějaký důvod a někdy nechtěné zdržení může zachránit. Když jsem pak opouštěl tu dopravní zácpu, za pár kilometrů jsem dojel k dopravní nehodě, která byla zrovna čerstvá. Kdyby nebylo té zácpy, mohl jsem se v ní ocitnout klidně já...

Jednou jsem se takhle vracel opět k domovu. Před sebou pěknou štreku. Po pár kilometrech se mi ozvala hrozná rána ze zadního kola. Nepíchl jsem, ale velká rána a hlomoz. Jak to šlo, zastavil jsem, abych zjistil situaci. Kolo bylo v pořádku, nikde nic upadlého, tak jsem pokračoval dál. Jenomže po chvíli opět rána a cvakání, jako bych tam chytil kámen...

Tak jsem opět zastavil, vyheveroval kolo a opět nezjistil nic, jen to, že uvnitř v bubnu není něco v pořádku. V tu chvíli nastoupila beznaděj. Strach a špatný pocit. Nevěděl jsem, co se děje, co s tím je a jestli vůbec dojedu. Neděle podvečer, kde koho shánět a domů daleko... Sedl jsem si v klidu nadechl a vydechl a přemýšlel. Sami Andílci se mi ale nabídli. "Požádej nás, pomůžeme ti..."

Modlil jsem se k nim a žádal o pomoc, radu a vyvedení z nejistoty... To se vzápětí dostavilo. "Jeď a ničeho se neboj..., jeď opatrně a neboj se, dobře to dopadne..." Slyšel jsem uvnitř tato slova... V tu chvíli jsem byl najednou naprosto klidný a cítil vnitřní jistotu, že dojedu... Vydal jsem se tedy. Z kola se ozývaly hrozný rány, ale já jel a jel, až pak rány samy utichly a jakoby se nic nestalo... Dojel jsem v pořádku a hned druhý den spěchal do servisu. Když to mechanik rozdělal, tak sám nechápal. Praskla mi nějaká rozpěrka brzdy. Nic neobvyklého, to se stát může. Ale ony ty kousky z ní zapadaly tak šikovně a bezpečně do meziprostorů, že tam byly jako přivařené a musel je pracně dolovat. Říkal mi, že jsem měl velký štěstí. Kdyby mi vlítly do brzd, bylo by vymalováno a stopro bych to měl na odtah... Velké štěstí? Jen jsem se usmál a přitom věděl, že to bylo spíš o velkých kamarádech, kterým já říkám Andělé...

Pokud  máte chuť sdílet své zážitky s anděly, můžete se ozvat autorce článku na e-mail iva@iril.cz.

Autorka článku: Iva Janíčková
další články o andělích
naše andělské semináře